PHONE
TABLET
DESKTOP
 

INSPIRATIVNÍ BYTOST

     Před Vánocemi 2015 jsem se rozhodla udělat někomu radost. Prostě jen tak, někomu, kdo si to nemůže dovolit, nadělit alespoň trošku radosti a výjimečnosti. Oslovila jsem i svou oblíbenou a jak se ukázalo, tak také velice lidskou a laskavou vizážistku Markétu Machálkovou ( https://cs-cz.facebook.com/MarketaMachalekMakeupandHair/ ). Nejenže okamžitě souhlasila, že zdarma nalíčí a učeše jednu vybranou osobu, ale dokonce ji na místě ještě obdarovala kosmetikou. Upřímně, v tu chvíli jsem měla co dělat, abych udržela slzy, jak jsem byla dojatá z toho, že jsou mezi námi ještě nezištní lidé, kteří chtějí šířit radost bez vidiny zisku.

     Stála jsem před otázkou, kdo by si zasloužil, abychom mu z jednoho dne udělali něco výjimečného, co jen tak nezažije.... Už nějakou dobu sleduji stránky na FB Maminko, nejsi na to sama ( https://www.facebook.com/groups/1450401778582988/?fref=ts ). Je to skupinka určená pro maminky (ale i tatínky), kteří zůstali se svými dětmi sami a potýkají se s tíživou finanční situací. Ostatní maminky, které mohou pomoci a i kdokoliv jiný, třeba i VY, můžete kterékoliv prověřené mamince pomoci - věcmi, pro její děti, jídlem, ... Maminky se prověřují osobně. Zakladatelka skupiny, nebo jí pověřená osoba, jede přímo k mamince, která žádá o pomoc, domů a tam prověří, zda pomoc opravdu potřebuje. Myšlenka je úplně famózní a paní Andry Gregáň, která skupinku vede, má můj obrovský obdiv. Oslovila jsem tedy tuto skupinku, aby mi pomohli vybrat jednu, kterou vizážistka nalíčí a já jí udělám fotografie v Dendrologické zahradě v Praze, abychom to spojili i s malým výletem. "Dohodili" mi maminku, která je sice v tíživé situaci, ale pokud může, pomáhá i ostatním maminkám, což je samo o sobě opravdu nesobecké.

    V den D jsem čekala, že přijde paní, která nemá peníze nazbyt a je na vše sama, čili strhaná, zničená, v depresích. Ale to jsem se šeredně mýlila. Vešla žena, která zažila to, co by položilo nejednu z nás a i přesto byla velmi optimistická, neskutečně natěšená na svůj den bez dětí a jen o ní. S úsměvem na tváři nám vyprávěla vše o sobě, jako kdyby to byla nějaká humorná historka. Bylo vidět, že je to za ní a snaží se to brát optimisticky. Opravdu silná žena.

    Začnu tím snadnějším, v jejím životě. A to její tíživou životní situací. Sama vychovává 4 své děti v bytě 2kk. Všechno jsou to chlapci a nejstarší syn navíc trpí poruchou autistického spektra. S nejmladším synem je na mateřské. Když jsme sečetli všechny její příjmy a odečetli výdaje, vyšlo nám, že na oblečení, jídlo, MHD a věci spojené s žitím ji zbývá cca 350Kč na měsíc. Šílené, šílené, šílené. Přežívá jen díky mamince a právě skupince Maminko, nejsi na to sama, odkud dostává jak jídlo, tak oblečení a podle všeho, co jsem pochopila, je pro ně i její maminka velkou oporou jak psychickou, tak i finanční. Opět můj velký obdiv, že to vše zvládá a bez partnera.

    A teď z toho horšího soudku. Právě o partnerovi, se kterým má své děti. Fascinovaně jsme poslouchali její příběh... Otřesný příběh o domácím násilí. Přepisuji její dopis, ve kterém se mi stručně snažila popsat průběh:

"V roce 2006 jsem se seznámila se svým partnerem.  Ze začátku to bylo moc fajn. V roce 2008 se nám narodil můj druhý syn a v tom samém roce akorát o pár měsíců později jsme měli svatbu bylo to moc fajn. Za celé dva roky sice pár hádek ale nic co by muselo být na zpozornění . V roce 2010 se nám narodil 3. syn a pak nastaly větší problémy, hádky sem tam nějaká facka, stěhování nová škola, školka, já bez kamarádů a bez rodiny. Jen děti a domácnost. Pak přišel první velkej problém. Policajti, sanitka, špitál. 10 dnů azyl. No a nechala jsem se ukecat, že bude všechno v pohodě, že se změní, přestane pít atd. atd. Jo, chvílí mu to vydrželo. No pak zase stěhování, já občas nějaká brigáda . V roce 2012 jsem zjistila že jsem těhu. No upřímně, nechtěla jsem další dítě měla jsem vyběhaný i papíry na přerušení, jenže den před nástupem hrozná scéna že si mimi necháme, že to zvládneme, že najde lepší práci, že přestane pít, že bude pomáhat atd. atd.  No zase sem se nechala ukecat :-( . V roce 2013 se nám měla narodit holčička jenže ejhle, zase vylezl kluk. No nic hlavně, že byl zdravej. Chvíli byla pohoda, jenže pak to začalo... Hádky, facky, zlomený nos, naražená krční páteř, všude modřiny atd. a po posledním útoku, kdy prý nechtěně ale i tak uhodil nejmenšího syna, no asi moje blbost, že jsem ho měla na ruce.. Takže špitál, policajti a už sem se nenechala ukecat a vyběhala jsem azylák, kam nás pak i převezly . Bydlely jsme tam půl roku a pak jsem se chtěla přestěhovat zpátky do rod. města. Jenže tady jsou byty docela drahý, tak že jsem šla opět na azylák a v září jsme se přestěhovaly do bytovky, která se dá s pomocí socialky utáhnout. Sice to ještě furt neni ono, ale lepší než azylák. Jsem pořád sama s klukama a i když je to občas fakt na bednu, je to daleko lepší než to bylo. Jde o to, že maminka, která má na starost ať už jedno nebo i víc dětí, nemůže být otloukací pytel nějakýho ....... kterej si dokazuje bůhví co. Každá máme právo na vlastní názor, takže ať už jste ve vztahu kde se tohle děje nebo víte o tom, že se to u někoho děje, je to ŠPATNĚ a donuťte toho člověka to řešit radikálně. Je plno možností, kam se může takový člověk obrátit. Bohužel v dnešní době je už celkem běžné domácí násilí, ať už na ženě nebo na muži, ale je to špatně a řešit se to musí včas, než aby bylo pozdě. Já jsem první krok musela udělat sama jenom kvůli klukům, takže přeji všem: držte se buďte stateční a řešte takovou situaci včas. Ono policajti ani zdravotníci nejsou blbý a poznaj modřiny od pádu ze schodů od pěsti věřte mi, taky jsem to zkusila. "
 
    Aktuální informace o paní Mirce jsou opravdu potěšující. Od září se jí podařilo nejmladšího syna umístit do školky, takže začne normálně chodit do práce, kterou už má také vybavenou. Stěhuje se do lepšího bytu a přes léto se jí podařilo vybavit brigádu. A vše to zvládla sama. Protože chtěla. Protože musela kvůli svým dětem.
 
    Pevně doufám, že už se bude mít paní Mirka jen lépe a lépe. Opravdu si to zaslouží.
 
    Sice se paní Mirce blýská na lepší časy, ale i přesto, pokud by jste chtěl někdo pomoct, udělat něčím radost, bylo by to skvělé. Vím, že by ráda vzala děti v létě do pražské zoo, kdyby někdo chtěl darovat třeba i jeden lístek, i to pomůže jejím dětem vykouzlit úsměv na tváři. Nebo i cokoliv jiného. Zájemcům ráda předám kontakt.
 
    Paní Mirka si změnu vizáže i focení náramně užila - byl to pro ni podle jejích slov opravdu zážitek a všechny fotky už má vytištěné doma.
 
TAKOVÝMTO LIDEM STOJÍ ZA TO POMÁHAT!!!